Zvířata na statku
Když jsem byla dítě, tak jsme měli doma spoustu zvířat. Bydleli jsme na vesnici, kde byl chov zvířat naprosto normální. A taky to bylo tím, že naši předci stále chovali nějaká zvířata. Většinou to hlavně byli králíci slepice a husy. A nebyly to jen tak obyčejný mazlíčci. Tato zvířata byla určená buď na vajíčka a nebo na maso. A v dřívějších dobách to tak bylo zcela normální a taky si myslím, že nutné. Protože v dřívějších dobách byla bída a jen tak člověk nemohl najít jídlo. A jídlo bylo opravdu vzácná komodita.
Není to jako dnes. Taky mohu potvrdit, jak babička žila před mnoha lety bídně a říkala, že doma taky měli zvířata, ale jenom králíky a dvě slepice. Prý ani ty dvě slepice skoro nemohli uživit. Natož jejich šest králíků. Proto už zabíjeli i mladé malé králíky, na kterých bylo opravdu málo masa. Babička mi říkala, že jejich rodina byla extrémně chudá. Prý neměli ani na máslo. Takže zvířata pro ně byla hlavní složkou potravy. Ale proto byli hlavní ti králíci. Zatímco můj děda, ten si žil v blahobytu. Ti měli dokonce i pět prasat. Každý rok vždycky dělali zabijačku a narvali si pak maso pěkně do mrazáku, v té době to bylo úplně normální.
Dědeček měl velkou rodinu a taky hodně pomocníků. Právě na svůj statek. A nyní v tom statku žiji já se synem a partnerem. Chováme stále slepice, ale to je všechno. Slepice máme na vajíčka. Potom ještě máme dva psy a dvě kočky a jedno morče. Náš syn si strašně přál kočičky a morče. Zatímco já psy. Je skvělé, že nám je tady dobře a jsme rádi, že chováme zvířata. Bez zvířat bych si to už nedokázala vůbec představit. Zvířata máme velmi rádi a u nás se mají dobře. Hlavně tedy slepice, kteří jsou členy rodiny. A jaký máte vztah ke zvířatům vy? Mě se líbí, když má člověk se zvířetem krásný vztah. Hlavně děti by se měly učit, jak se ke zvířatům dobře chovat.