Když člověk nemá své vlastní bydlení, má to v životě o poznání složitější než ti, kteří už ve vlastním bydlí. Dotyčný musí žít dejme tomu u rodičů, což mu brání v osamostatnění se, může žít po podnájmech, odkud ho mohou kdykoliv vystěhovat nebo mu tu mohou neúměrně zvyšovat nájem, případně přebývá, kde se jenom přebývat dá.
Jak si všichni jistě dokážeme představit, není jiné bydlení než to vlastní vůbec dokonalé. V nájmu se obvykle příliš přeplácí, ubytovny nestojí za moc, pokud stojí vůbec za něco… A tak ti, kdo dosud ve svém nebydlí, usilují o to, aby měli svoji vlastní střechu nad hlavou.
Někdo si tak na svůj vlastní byt nebo dům spoří. Jenže jakkoliv je takové spoření chvályhodným počinem, je to nejednou i dost hloupé řešení. Protože ceny nemovitostí letí raketově vzhůru, stoupají nejednou daleko rychleji než úspory lidí, a tak by často mohl člověk celý život spořit, aniž by se svému vysněnému vlastnímu bydlení aspoň přiblížil.
Na koupi vlastního bytu si je tedy zřejmě lepší vzít hypotéku, tedy půjčku, u které si člověk koupí svůj byt za současnou cenu na půjčku a tuto pak splácí, aniž by riskoval, že jeho byt zdraží a stane se nedosažitelným.
Jenže mnozí z nás nedostanou na vlastní byt hypotéku. Jde o půjčku, a proto se tu lidem nabízí maximálně tolik peněz, kolik budou schopni po dlouhou dobu splácet. A když někdo nedokáže splácet tolik, kolik jím zvolený byt stojí, má smůlu.
I když smůlu mít nemusí. Ona totiž dokáže zaplatit nebankovní hypotéka družstevní byt, navzdory komplikovanějším vlastnickým vztahům. A jelikož jsou družstevní byty levnější než ty soukromé, vystačí si tu kupující i s menší půjčenou částkou, na kterou tedy daleko snáze dosáhne.
A proč by si někdo nepůjčil aspoň na koupi družstevního bytu, že? Je to lepší, než nebydlet. A i družstevní byty mají svoje kvality, díky nimž se o ně vyplatí zajímat.